O mně

Anglie, horsemanship, western, klasická drezura....?

Jsem hluboce přesvědčena, že u koní mnohonásobně platí pravda, že více záleží na tom, JAK to děláte, než co děláte.

Můžeme nalézt krásné a koním prospěšné tréninkové postupy v každém ze zmíněných odvětví, avšak zároveň tamtéž objevíte i situace jdoucí zcela proti koním a tedy i proti jezdectví samotnému. Proto se raději vyhýbám škatulkování, je-li to možné.

Nejde totiž o to, být zastáncem nebo odpůrcem toho či oného, protože kdykoliv začnete s koˇňmi dělat něco pouze mechanicky - bez uvědomění a citu- vždy je to cesta do jezdeckých pekel bez ohledu na příslušnost k čemukoliv.

To opravdové pravdivé jezdectví je jenom jedno, bez ohledu na specializaci a specifika jezdeckého záměru, protože kůň zůstává vždy koněm. 

Já vnímám jezdectví jako rozvoj obrovského potenciálu každého jednoho koně - po stránce fyzické i psychické. Znamená to práci s koněm, která mu upevňuje či navrací zdraví, radost ze spolupráce s člověkem a přináší mu důvěru v sebe i jeho jezdce. Krásnou skutečností je, že pokud je člověk připraven a otevřen, jeho kůň dopřeje to stejné i jemu samému.

Koně jsou můj život. Pronikání do jejich světa mě naplňuje štěstím už od nejútlejšího dětství.

Pokud mám zmínit nejzásadnější momenty v mém soužití s koˇňmi - z dnešního pohledu už vím, že nejvíce mě - v tom nejpozitivnějším slova smyslu - formovaly na jedné ruce spočitatelné milníky nebo ještě přesněji řečeno rozcestníky.

Těmi nejzásadnějšími nebyly ani první ani druhá promoce v oboru Zootechniky a Chovatelství na vysoké škole, nebyli jimi ani jezdecká či cvičitelská licence ČJF, ani měsíční expedice za koňmi do Mongolska nebo pracovní úspěchy v jezdeckém oboru... a přestože význam čehokoliv z výše uvedeného rozhodně nesnižuji, neboť vím jaké množství času i práce je za nimi skryto a kolik mne toho naučily, i tak ty nejzásadnější milníky jsou jen tři.

1. SVOBODA v prvotním poznávání koní - u huculů (začátek 90. let), vedení žádné-v duchu silnější (rozuměj odolnější) přežije

2. První vlastní kůň (r.96) velmi osobitého charakteru a navíc "doma" s dalším ustájeným, bez zad krytých někým zkušenějším - tedy teorii znám a teď plav (bylo mi 12let ;)

3. První kurz horsemanshipu (r.2009), kde jsem našla svého mentora Václava Bořánka.

Všechny tyto moje rozcestníky mají společné to, že mě nekompromisně naučily nad situacemi s koňmi opravdu přemýšlet, vnímat je pocitově a zároveň mi umožnily chybovat, pozorovat a z těchto poučení růst.

Děkuji za ně mým rodičům, koním a Vesmíru.