O mně

Anglie, horsemanship, western, klasická drezura....?

Jsem hluboce přesvědčena, že u koní mnohonásobně platí pravda, že více záleží na tom, JAK to děláte, než co děláte.

Můžeme nalézt krásné a koním prospěšné tréninkové postupy v každém ze zmíněných odvětví, avšak zároveň tamtéž objevíte i situace jdoucí zcela proti koním a tedy i proti jezdectví samotnému. 

I proto se raději vyhýbám škatulkování, je-li to možné.

Nejde totiž o to, být zastáncem nebo odpůrcem toho či oného, protože kdykoliv začnete s koˇňmi dělat něco pouze mechanicky - bez uvědomění a citu- vždy je to cesta do jezdeckých pekel bez ohledu na příslušnost k čemukoliv.

To opravdové pravdivé jezdectví je jenom jedno, bez ohledu na pozdější specializaci a specifika jezdeckého záměru, protože kůň zůstává vždy koněm. 

Já vnímám jezdectví jako rozvoj obrovského potenciálu každého jednoho koně - po stránce fyzické i psychické. 

Znamená to práci s koněm, která mu upevňuje či navrací zdraví, radost ze spolupráce s člověkem a přináší mu důvěru v sebe i jeho jezdce. 

Krásnou skutečností je, že pokud je člověk připraven a otevřen, jeho kůň dopřeje to stejné i jemu samému.

Koně jsou můj život. Pronikání do jejich světa mě naplňuje štěstím už od nejútlejšího dětství. 

Pro vyznavače stručných faktů mé koňské CV:

1990 - první pád a báječné období strávené na huculech bez sed

1996 - první vlastní kůň Šárka - velká osobnost, která mě naučila o práci s koňmi přemýšlet

1997 - začala fungovat má vlastní stáj Akrash - nejprve "pouze" jako domov pro první dvě koňské obyvatelky, během následujících let se počet koní rozroste na deset a postupně přibývají i služby v oblasti výcviku koní i jezdců

2002 - Jezdecká licence ČJF (Česká jezdecká federace)

2006 - Expedice Mongolsko - za mongolskými koňmi - 14denní putování v jejich sedlech

2007 - promoce - Česká zemědělská univezita, obor Chovatelství

2009 - promoce - Česká zemědělská univezita - obor Zootechnika - Chov zájmových zvířat (státnice z Chovu koní, Etologie, Jezdectví a hipologie...)                                                                                                              Diplomová práce na téma: Zhodnocení vývoje, současného stavu a perspektiv paradrezury v ČR se zřetelem na výběr a výcvik koně

2009 - veledůležitý otřes mozku při re-obsedání (díky koni za něj!) mě po přeléčení zavedl na první kurz horsemanshipu V. Bořánka

2012 - Cvičitel jezdectví ČJF

2011 až 2014 -  hlavní cvičitel, trenér, jezdec v Jazdecká škola Oravský Háj, Slovensko

2014 - návrat do domovské stáje Akrash a "učitelské působení" u desítek majitelů koní po ČR (i SLV), k tomu obsedání, výcviky koní...

2022- přesun na sever - domovský je nyní Liberecký kraj, pravidelné výjezdové trasy zachovány i pro Prahu a celý Středočeský kraj, kurzy kdekoliv...

Pokud mám zmínit nejzásadnější momenty v mém soužití s koˇňmi - z mého dnešního pohledu už vím, že nejvíce mě - v tom nejpozitivnějším slova smyslu - formovaly na jedné ruce spočitatelné milníky nebo ještě přesněji řečeno rozcestníky.

Těmi nejzásadnějšími nebyly promoce v oboru Zootechniky a Chovatelství, nebyli jimi ani jezdecká či cvičitelská licence ČJF, ani měsíční expedice za koňmi do Mongolska nebo pracovní úspěchy v jezdeckém oboru... a přestože význam čehokoliv z výše uvedeného rozhodně nesnižuji, neboť vím jaké množství času i práce je za nimi skryto a kolik mne toho naučily, i tak ty nejzásadnější milníky jsou jen tři.

1. SVOBODA v prvotním poznávání koní - u huculů (začátek 90. let), vedení žádné-v duchu silnější (rozuměj odolnější) přežije

2. První vlastní kůň velmi osobitého charakteru a navíc "doma" s dalším ustájeným, bez zad krytých někým zkušenějším - tedy teorii znám a teď plav (bylo mi 12let ;)

3. První kurz horsemanshipu (r.2009), kde jsem našla svého mentora Václava Bořánka.

Všechny tyto moje rozcestníky mají společné to, že mě nekompromisně naučily nad situacemi s koňmi opravdu přemýšlet, vnímat je pocitově a zároveň mi umožnily chybovat, pozorovat a z těchto poučení růst.

Děkuji za ně mým rodičům, koním a Vesmíru.